Pouštních příběhů u nás do češtiny ještě moc přeloženo nebylo, přitom se právě tohle prostředí dostalo v zahraničí do velké obliby. Mnoha autorům vnuklo nápad k vytvoření vlastního světa, případně se nechali přímo inspirovat pohádkami Tisíce a jedné noci a pustili se do retelingů.
Poušť v plamen by pak v sobě měla ukrývat ještě trochu toho westernu a vím, že právě tím odradila nakonec pár lidí, aby se pustili do čtení. Jak to tedy nakonec vlastně je? Ten westernový nádech se do příběhu dostal pouze skrze všude přítomný střelný prach. Jinak si můžete být jistí, že to písku budete mít plné boty. S radostí budete sledovat autorčinu mytologii a legendy, které začnou během čtení ožívat. A to je stále jenom zlomek toho všeho…
Amání rozhodně netouží stát se novou manželkou svého strýce, rozhodne se proto opustit jejich zapadlé městečko Prachov. K tomu ovšem potřebuje v první řadě plný měšec. Proto se v přestrojení za kluka vypraví na střeleckou soutěž, kde potkává mladíka Jina a setkání s tímto tajemných cizincem zpečetí její osud… nakonec neprchá jen před strýcem, ale v patách jí je i vražedná sultánova armáda.
Co jsem si naprosto zamilovala byly legendy, které se u lidu pouště tradují už celá století. Autorka nám na pozadí příběhu vykresluje historii svých národů, i příběhy o mýtických tvorech. Když se pak s některými střetneme i v průběhu našeho putovaní, působí náhle mnohem důmyslněji. Ale jak by tomu mohlo být jinak, když jsme už o nich zaslechli tolik děsivých historek?
Dost se mi líbilo, že je hrdince naprosto ukradené, že kolem ní probíhá nějaká revoluce… prostě se jen stará o vlastní zadek. Vždyť ani nemá za co by bojovala. Neříkám že nedospěje do bodu, kdy jí to začne vrtat hlavou, ale ten vstup je pozvolný. A to mi jinde dost chybí.
Tohle písečné dobrodružství se čte opravdu hrozně dobře, až si říkám, že nic jiného byste ani vědět nepotřebovali. S tím jak dokáže autorka čtenáře vtáhnout do svého světa, je až s podivem, že jde o její prvotinu.
V samotné dějové lince jsou ještě znát nějaká ta malá zaváhání. Trošku to vrzalo především v momentech, kdy bylo znát, že se nám tu tvoří půda pro další díl. Ovšem mrkněte na tu krásnou obálku, neodpustili byste rázem knize skoro všechny její nedostatky?